Prodloužený víkend v Polsku – první testovací jízda.
Nastal náš velký den. Čtvrtek odpoledne. Byla půlka června, auto bylo hotové,
připravené a my mohli vyrazit na naší první, testovací jízdu. Měli jsme v plánu se
podívat na poloostrov Hel a pak zpět po pobřeží až k městu Kolobřeh. Na tuto první
jízdu jsme sebou vzali jen ovčandu Jessku. Jak už jsem zmínil, ve čtvrtek odpoledne
po práci jsme se vydali z Trutnova směr polský Bolkow, kde začíná dálnice S3, která
nás dovede až k Baltskému moři. Naše první zastávka byla u Štětína, kde jsme chtěli
přespat. V aplikaci park4night, jsme si našli místo na břehu štětínského zálivu. Zde
došlo k našemu prvnímu rozčarování. Sice jsme jako znalí teoretici věděli, že ne vždy
najdeme místo podle našich představ, ale že se hned napoprvé netrefíme ani do
třetího místa nás zaskočilo. Buď to nebylo na břehu, nebo bylo přímo u rušné silnice.
Až čtvrté místo se nám pozdávalo a tak jsme se rozhodli zde strávit naší první noc v
obytném autě. Rychle zatáhnout závěsy, zatemnit přední a boční okna, rychlou
studenou večeři, provést večerní hygienu a jít spát plni dojmů z prvního dne. První
noc byla naprosto v pořádku a dokonce jsme se pohodlně vyspali. Po ranní kávě a
snídani jsme se vydali cestou dál směr poloostrov Hel.
Nikam jsme nespěchali a jeli výletním tempem. Proto jsme na Hel tento den
nedojeli a zůstali jsme na noc na pláži jednoho krásného jezera pár kilometrů od
poloostrova. Zde jsme si vybalili i venkovní sezení a po procházce po okolí jsme si
dali při západu slunce večeři. Na Hel jsme tedy dojeli až další den, tedy v sobotu.
Bylo zajímavé projíždět úzkým pásem pevniny, z obou stran obklopeni mořem.
Projížděli jsme nejen okolo druhoválečných pevností, ale i okolo letního sídla
Polského prezidenta. Nakonec jsme dorazili do kouzelného malého městečka na
úplném chvostu poloostrova. Auto jsme zaparkovali na jedné z ulici místního sídliště
a šli se projít do města. Procházeli jsme úzkými malebnými uličkami, plných
obchůdků, cukráren a restaurací. Městečko to bylo opravdu kouzelné, ale nám tam
přeci jen něco vadilo. Bylo znát, že vše je jen pro turisty, kterých byli plné ulice, že se
tam nedalo místy ani projít. My oba máme raději klidnější prostředí, takže nám to
celkový dojem trochu kazilo. Ale tohle jen čistě subjektivní pohled, věřím že někomu
jinému tato atmosféra bude vyhovovat a zcela jej nadchne. Přesto jsme neodolali a v
jednou ze stánků jsme si koupili něco malého k jídlu a chvíli u jídla poseděli u stolu
na rušné promenádě.
Protože jsme, ale měli jen prodloužený víkend, nebyl čas ztrácet čas a my se
museli vydat dál. Na programu jsme měli procházku v písečných dunách na Lébě.
Když jsme přijeli na místo, zaparkovali jsme auto na placeném parkovišti a vydali se
směrem k dunám. Tady musím podotknout, že na duny nesmějí psi, takže Jesska
musela počkat v autě. Naštěstí nebylo žádné vedro, takže tam v pohodě vydržela.
Samozřejmě přes pokladnu. Za pokladnou jsme si mohli vybrat jestli půjdeme zhruba
hodinu lesem nebo se necháme svézt takovým golfovým vozíkem, který byl asi pro
deset lidí. Jízdenka stála asi 150,- Kč a cesta měla trvat jen deset minut. Procházka
písečnými dunami byla opravdu kouzelná. Jsou tak rozhlehlé, že i při tom množství
lidí, kteří tam byli jsme se necítili jako v davu. Jen ze začátku bylo nutné si přivyknout
na chůzi v sypkém písku. Ale stálo to za to, tady to bylo opravdu nádherné. Na
dunách jsme strávili asi hodinu a šli jsme zpět na náš golfový vozík. Cestou zpět
jsem si všiml, že asi uprostřed cesty jen muzeum německých raket V2. Náš vozík
tady, ale nezastavoval. Škoda, ale pokud sem ještě někdy pojedeme, určitě se sem
chci zajít podívat. Po návratu k autu jsme přeparkovali přímo centra města Leba s šli
jsme se projít i s Jesskou. Procházka nás zavanula až na rozlehnou písečnou pláž,
kde se Jesska pořádně vyběhala s zablbnula si ve vlnách. Nastal čas si hledat místo
k přespání. Kdo zná pobřeží Baltu tak ví, že tady není možné kempovat přímo u
moře. My jsme i tak přes aplikaci park4 night našli kouzelné místo v přírodě na louce
u lesa.
Další den jsme se vydali do městečka Ustka, kde měli Němci za druhé světové
války ponorkovou základnu. My jsme se, ale do toho města vydali, protože podle
fotek, které nám ukázal strejda Google, se jednalo o malé krásné městečko. Na kraji
centra bylo velké parkoviště. My jsme na něm nejen parkovali, ale také jsme si tam
uvařili oběd a teprve pak jsme šli poznávat krásy Ustky. Za nás osobně byla Ustka
lepší volbou než Hel. Ano i zde bylo mnoho turistů, ale tak nějak zde vše bylo
mnohem příjemnější, neměli jsme pocit, že se prodíráme nějakými davy. Prošli jsme
celé město až do přístavu, kde na druhém konci jeho mola bylo muzeum o
ponorkové základně. Muzeum bylo na zbytcích německé pevnosti, kde jsme mohli
vidět rozmístění děl, které jí chránili, ale také jsme si mohli projít zrekonstruované
podzemní bunkry, které byli zajímavě doplněné o videoprojekce. Po prohlídce
muzea, jsme zašli v přístavu do kavárny, která měla na střeše terasu v výhledem na
moře a historickou část města.
Nastal čas se přesunout do města Mielno, kde jsme chtěli přespat. Měli jsme
vytipované místo podle aplikace park4night, ale to se nám vůbec nelíbilo. Nakonec
jsem našli místo téměř v centru, schované za vzrostlými stromy na louce u místních
rybníků. Bylo to kouzelné místo, kde jsme byli sami. Krátkou procházkou přes louku a
úzký pás lesa jsem se dostali i na pláž k moři. Tady jsme si udělali večeři na grilu a
užili si příjemný večer.
Následující den jsme se vydali už pomalu domů. Nabrali jsme směr Kolobřech, kde
jsme měli v plánu se projít po místní promenádě. Byli jsme na ní už před dvěma roky,
ale tady se nám opravdu líbí i přes větší množství korzujících turistů. Tady jsme se
zastavili jen na kávu a pak už zpět k autu. Cesta domů byla snadná, hned jak jsme
vyjeli z města, dostali jsme se na dálnici S3, která nás zavedla zpět skoro až k
českým hranicím.
Cestou už jsme vyhodnocovali právě proběhlý víkend. V Polsku se nám líbilo.
Vzhledem k tomu, že bydlíme doopravdy jen kousek od hranic, jezdíme sem nejen za
nákupy, ale i na výlety. Poláci jsou většinou příjemní a pohostinní lidé, vše zde
seženete za výhodné ceny a v daleko větší pestrosti nabídky. Samozřejmě jsme
víkend hodnotili hlavně z pohledu jak jsme spokojeni s dodávkou a zda se přestavba
povedla podle našich představ. Shodli jsme se na tom, že je to přesně ten styl
cestování, který jsme hledali. Cestování obytnou dodávkou nám dalo svobodu a
přitom pohodlí. Až na pár drobností a jednu podstatnou závadu v podobě prasklého
bojleru, nám vyhovovala i přestavba jako taková. Takže celkově jsme se vraceli domů
spokojení plni nových zážitků.
A o jaké drobnosti šlo? Ukázalo se, že musím zvýšit kapacitu nástavbové
baterie a s tím bylo samozřejmě nutné dokoupit i druhý solární panel. Také jsem se
rozhodl zvětšit kapacitu odpadní nádrže a vyřešit její vypouštění. Jak jsem se už
zmínil, vymyslel jsem na první pohled geniální způsob. A to takový, že výpustný ventil
byl na metr dlouhé hadici a já si tak mohl při vypouštění nastavit přesně místo kam
chci odpad vypustit. Tento systém sice fungoval dobře až na jednu maličkost. Konec
hadice s ventilem jsem měl zavěšený pod autem na karabině. Což znamenalo si
vždy pod auto lehnout a pak složitě odepnout a poté opět zase složitě připnout hadici
k podvozku auta.